Mezinárodní mistrovství ČR v Liběchově v plavané

Ve dnech 7. až  9. 6. se konalo mistrovství ČR v Liběchově v plavané. Jediným pravidlem navíc oproti normálním standardním pravidlům, bylo chytání výhradně na děličku, hlavně kvůli zlepšení našich schopností v tomto rybolovném odvětví.

Hned na úvod zmíním můj výsledek. Skončil jsem 9 z 11. Od toho se bude odvíjet i můj článek.

Na závod jsem dorazil kolem pozdních odpoledních hodin, kvůli školní praxi a s antibiotiky v kapse, které jsem dobíral ještě den po skončení mistrovství. Takže mi ke všemu nebylo moc dobře a fyzicky jsem nebyl natolik připraven.

Nicméně první věc, která byla nutná, bylo navázat udice na děličku. Kvůli informacím, které jsem měl předem, jsem tušil, že to hodně “poteče“. Ale nečekal jsem, takové velké výkyvy. Proto jsem byl nucen vázat udice mezi 6 až 25 gramy. Protože během chvilky jsem z 6 gramového splávku měnil i na 25 gramové lízátko. S tím souvisela i hladina vody, stoupala a klesala během dvaceti minut o deset centimetrů.

Do toho foukal dost silný vítr, který nám všem dost znemožňoval chytání. To byl asi jeden z největších problémů, vést správně udici.

Byly to jedny z mála komplikací pro oba dva dny, kdy jsem se nemohl soustředit na cílový odchyt daných ryb (cejn, cejnek, plotice), ale musel jsem se přizpůsobovat toku a větru, což zabíralo dost času a nebylo to přívětivé pro ryby, které jsem měl odchytávat.

Na sobotní závod jsem si vylosoval box 7. Obecně v sobotu se chytalo o něco více ryb oproti neděli. Ale díky neabsolvování pátečního tréninku, nebyla má příprava stoprocentní. Takže už od začátku jsem měl menší rest. Začal závod a první hodina byla pro většinu úspěšná, kdy se chytily první kila. Pro mě bohužel ne. Proč? To sám opravdu nevím. Za hodinu a půl jsem měl pouze jedinou rybu. Nejhorší po závodě bylo zjištění, že jsem dělal vše v nejdůležitějších věcech jako můj nejlepší kamarád a zároveň budoucí mistr republiky pro toto mistrovství Zdeněk Polívka (a tímto mu i gratuluji k výsledku). Po zmíněné hodině a půl jsem musel něco vymyslet. Má taktika dohodnutá s Romanem Pokorným (trenérem), byla taková, krmit hlavně rukou a neustále. Jenomže ostatní kalíškovali. To mě zmátlo a nechal jsem se strhnout touto vlnou. A to byla asi jedna z hlavních chyb. Po prvním dni končím na 10. místě z 11.

Výsledky ale našeho středočeského týmu ve složení David Vrba, Šimon Svatek a já byly až na můj výsledek velmi uspokojivé. Šimon zvládl svoji roli favorita a umístil se jako první. A David také zachytal opravdu parádně a umístil se ve svém sektoru jako druhý. Po prvním dni končíme na celkovém třetím místě v týmech.

Tudíž i dedukce, že by byla chyba v krmení nebo ve způsobu lovu nepřipadala až tak v úvahu.

S Romanem jsme pozměnili taktiku a to hlavně ve způsobu a intenzitě krmení. Jinak se nic výrazně zásadního nezměnilo. Zůstaly udice, forpasy, stejné krmení.

V neděli jsem si opět vylosoval box 7, což mohla být eventuálně jedna z věcí, která mohla ovlivnit můj výsledek. Co se týče přípravy, tak už byla stoprocentní, i taktika proběhla na sto procent. Ačkoliv jsem měl třikrát tak větší počet ryb než v sobotu, tak výsledek byl katastrofální. Nepodařilo se mi ulovit větší ryby, na které jsem se celou dobu soustředil a dokonce úplně stejným způsobem je odchytávali i ostatní. Obecně neděle byla slabší jak na váhu, tak i počty ryb. Bohužel nepomohl ani posilovač, který fungoval v sobotním závodě, který mě zachránil před posledním místem a hlavně který přilákal ty velké ryby.

Na závěr končíme jako družstvo pátí.

Chtěl bych poděkovat za přípravu tratě a za dobrou organizaci. Romanu Pokornému za coaching, tátovi za coaching, psychickou podporu a velmi důležité sledování tratě. Také bych chtěl poděkovat mým kamarádům v týmu Šimonovi a Davidovi a samozřejmě MO Nové Strašecí a Středočeskému územnímu svazu, který nám umožnil se účastnit pod jeho záštitou.

Také bych chtěl ještě jednou pogratulovat všem vítězům. A doufám, že si i přes tak užili v podstatě tři krásné dny na rybách, tak jako já.

Petrův Zdar.

Jakub Toužimský, závodník U25