Český rybářský svaz, z. s., Středočeský územní svaz

publikováno: 12.11.2020

Pozemky pod Proboštským jezerem, rybníky Veletov, Svárov, Štikový. Co mají společného? Hodně, bez Fondu na nákup rybářských revírů bychom je už ve společném rybolovu pravděpodobně neměli.

Přitom by tento náš Fond mohl pomáhat ještě více, jenže…

Za dva roky jeho trvání se v něm sešlo celkem 4 011 228 korun. Je to hodně nebo málo?

Upřímně? Málo, pokud si vezmu, že Středočeský územní svaz ze svého podílu příjmů přispívá do Fondu každoročně částkou cca 1,7 milionu korun (50,- Kč z každé členské známky dospělého člena SÚS). Za dva roky tak přispěl 3 423 850 korun, zbytek příspěvků (587 378,- Kč) je od MO, firem a soukromých dárců.

Jen krátce pro zopakování: Fond byl před dvěma lety schválený naší Konferencí SÚS, protože bylo zřejmé, že drtivá většina našich MO nemá a nebude mít sama o sobě ekonomickou sílu na koupě nových revírů a vodních ploch, případně, což se ukazuje nyní, se může dostat do problémů se stoupajícími cenami pachtů, pronájmů apod. Proto jednou z cest, jak tyto situace řešit, byla myšlenka společného hromadění finančních prostředků, které budou transparentně určeny na tyto účely. Především šlo a jde o udržení stávajících revírů ve společném rybolovu.

Fond hned v následujících měsících jednoznačně prokázal, jak důležitou roli může sehrát ve fungování především místních organizací, kdy jsme z něho zachraňovali již zmiňované rybníky, které by jinak skončily v soukromých rukách.

Očekával jsem, že právě to otevře oči spoustě našich funkcionářů, kteří pochopí nutnost a naléhavost dané situace, která tu je a bude i nadále.

Bohužel se tak nestalo. Za téměř dva roky do Fondu přispělo 35 MO, z toho 17 MO pak opakovaně každý rok. Pro ostatní, jako by Fond neexistoval, zřejmě ve stylu „My nic takového nepotřebujeme.“ Za sebe říkám, že je to bláhový a neprozíravý postoj. A vím, o čem mluvím.

Již dnes se na mě obrací řada funkcionářů s žádostí o pomoc s řešením financí při krytí zvyšujících se pachtů, nájmů, neboť všude nejsme schopni dosáhnout na cenu obvyklou, či finančním příspěvkem na ekologické havárie apod. Jenže, kde na to vzít? Náš územní svaz není bankovní dům, aby rozpůjčoval peníze našich členů. Na to jsme vytvořili právě Fond, který by to měl a mohl řešit, kdyby…

Kdybychom pochopili, že Fond je o vzájemné pomoci. Dnes pomůžeme tobě, zítra budu potřebovat pomoc třeba já. Že je to Fond o sounáležitosti, o tom, že si společně chráníme ten náš obrovský středočeský rybník. A že si ho nejen chráníme, ale pokud to jde, že ho rozšiřujeme. A že to děláme dobrovolně, protože víme, kam patříme, a co chceme.

V tuto chvíli je jasné, že finanční potřeby překračují několikanásobně možnosti Fondu a zůstane to tak, jestliže se nezmění náš vztah k Fondu. Většina MO si na něj vzpomene až ve chvíli, kdy ho potřebuje, ale zapomíná, že je třeba jej také plnit, a to i s vidinou, že ho nemusí nikdy potřebovat (to je přece skvělá zpráva být v situaci, kdy ho nikdy nevyužiju, ale takové štěstí nemohou mít všichni), a přesto pomůžu.

Paradoxní je, že se čelem k Fondu postavily malé místní organizace, které obrací každou korunu, zatímco ty velké…

Osobně jsem zklamaný z dosavadního fungování Fondu, do něhož, aby výrazněji pomáhal, by muselo být ročně vloženo cca 3 000 000 korun. Kde je vzít? Máme tu jistotu vkladu SÚS v minimální výši 1,7 mil. korun a dál?

Jsou tři možnosti.

Tou první je, že budeme udržovat současný stav, ale je to jen polovičaté řešení a takové já nemám rád a pomůžeme jen naprostému minimu MO (prsty jedné ruky mi na to budou stačit).

Druhou možností je Fond zrušit a nechť každý sám ukáže, co umí.

Třetí možností je začít brát Fond skutečně vážně, vzít ho za svůj a přispívat bez ohledu na to, zda to mi přinese nějakou momentální výhodu. Osobně jsem se stavěl vždy za to, aby to bylo na principu dobrovolnosti, a předpokládal jsem, že to bude stačit, vždyť jde o naši společnou věc. Jenže po dvou letech musím přiznat, že jsem se mýlil, princip dobrovolnosti nám až tak nefunguje, ostatně současný stav Fondu je toho důkazem.

Přitom ze svého působení v několika MO mohu naprosto zodpovědně říci, že MO od 300 členů výše může bez jakýchkoliv problémů zaslat ročně do Fondu 15 000 korun bez toho, aniž by ji to vystavilo následným finančním problémům, a zároveň by se tím vykryly omezené možnosti menších MO.

Nabízí se však i varianta, která již není o dobrovolnosti, a tou je příspěvek každého člena v SÚS ve výši 40,- Kč (nevztahoval by se na mládež a děti), který by byl vybírán od členů v MO při výdeji povolenky nebo členské známky, následně by jej MO převedla jednou ročně do Fondu. Je to moje úvaha, říkám ji naprosto otevřeně a tady očekávám stanoviska především funkcionářů MO a samozřejmě i členů našeho územního svazu. Žádám vás tímto, abyste mi je sdělili na e-mail predseda@crs-sus.cz. Pokud by byla shoda na tomto řešení, museli bychom připravit návrh na Konferenci SÚS, která by ho pak schvalovala.

Jestliže kdokoli zná nějakou další, lepší cestu, rovněž mi ji napište. Jsem otevřený jakékoli diskuzi.

Závěrem chci poděkovat všem MO, které do Fondu přispěly a přispívají, stejně jako všem členům, kteří do Fondu zasílají prostředky jako soukromé osoby. Toho si vážím, stejně jako příspěvků od našich malých MO, které mají minimální příjem, rozpočet do 70 000 korun, a přesto v něm našly 3 – 6 000 korun, které do Fondu zaslaly.

Děkuji.

Dušan Hýbner, předseda SÚS