Český rybářský svaz, z. s., Středočeský územní svaz

publikováno: 21.10.2021

Přes 40 minut trval hodnotící projev předsedy Středočeského územního svazu Dušana Hýbnera.

Ten hned v úvodu připomněl vliv pandemie coronaviru na náš spolkový život a vysoce ocenil ty místní organizace, které i přes složité podmínky nepřestaly vydávat povolenky a členské známky.

„Zcela upřímně si toho vážím, protože vím, v jaké věkové skladbě máme funkcionáře na řadě místních organizací, a že právě oni patřili do nejohroženějších skupin obyvatel. Byl bych rád, abyste toto mé poděkování tlumočili všem, kteří se na výdeji povolenek a členských známek jakkoli podíleli,“ uvedl předseda SÚS.

Zároveň připomenul, že v této souvislosti výbor SÚS schválil zvýšení odměny pro místní organizaci za vydanou povolenku ze 30 na 50 korun.

Předseda vyslovil spokojenost s rostoucí členskou základnou a poděkoval všem, kteří se na tom podílejí.

Upozornil, že konference bude schvalovat zrušení MO Přílepy pro nefunkčnost, naopak přivítal vznik nový MO – Mukařov a Lahovice a rovněž vyjádřil spokojenost s návratem MO Králův Dvůr, MO Jesenice u Rakovníka a MO Sedlec Prčice do společného rybolovu-

Rovněž se vyjádřil k práci výboru SÚS, který se schází každý poslední čtvrtek v měsíci a bylo tomu tak i v době pandemie, kdy však jednání probíhala prostřednictvím videokonference.

„Výbor pracuje dobře, cením si, že i přes živější diskuzi dokážeme ve finále najít řešení, na kterém se většinově shodneme a fungujeme jako tým. Na druhou stranu upřímně říkám, že máme rezervy ve své práci a je na každém členovi výboru, aby si ujasnil, jak velkou důvěru mu delegáti zvolením do rukou vložili a podle toho ke své práci ve výboru přistupoval,“ řekl D. Hýbner.

SÚS v současné době hospodaří na sportovních revírech a rybnících o rozloze 3 177,6 ha a tuto rozlohu se územní svaz snaží neustále rozšiřovat.

„Naší snahou je kupovat vody do našeho vlastnictví, případně získávat výhodné, dlouhodobé pronájmy,“ uvedl předseda a apeloval na všechny, aby především udrželi stávající revíry.

„Musí to být naší prioritou, životní nutností a někteří z vás velmi dobře ví, jakým atakům jsou vystaveni, a jak těžké konkurenci musí čelit, aby své revíry uhájili. V této souvislosti chci říci jedno – náš územní svaz je vždy připraven pomoci, jsme tady od toho, ale má to jednu zásadní podmínku: musíme o vznikajícím problému vědět. Ne se to dozvídat, až když vám, a tedy i nám, doslova hoří půda pod nohami,“ prohlásil Dušan Hýbner a dodal: „Se vší vážností tu apeluji na vás, abyste si zkontrolovali nájemní smlouvy, abyste měli uzavřené pachtovní smlouvy, abyste nezapomínali na pobřežní pozemky či příjezdové komunikace. Pokud toto bude mít každý z nás v pořádku, pak budeme mít kde lovit.“

Zmínil také Fond na nákup vodních ploch a konstatoval, že role Fondu se hned v prvním roce výrazně osvědčila, když finance z něho byly použity na nákup části pozemku na Proboštských jezerech (MO Brandýs n/L) či na zakoupení části rybníku Veletov (MO Tři Dvory), které by jinak skončily v soukromých rukách. Podíleli jsme se na zakoupení rybníku Štikový v Jesenici, a jediného revíru MO Unhošť rybníku Svárov, v ani jenom tomto případě by to sama MO nezvládla.

„Bohužel řada místních organizací nevzala Fond za svůj, to si přiznejme narovinu. Ve stylu, my nic takového nepotřebujeme… Všem, kteří takto přemýšlí, ze srdce přeji, aby ho skutečně nikdy nepotřebovali.“

Předseda také hovořil o reorganizaci pstruhových revírů, kdy ekonomika těchto revírů byla neudržitelná.

V investicích do revírů, rybníků, vodních ploch byl nejvýraznější rok 2019, kdy se celková částka vyšplhala více než 33 milionů korun, do níž se promítl především nákup pískovny.

Přesto všechno si předseda SÚS povzdychl nad malým zájmem MO o čerpání dotací.

„Především nevyčerpané prostředky v rámci dotačního programu na mimoprodukční funkci rybářských revírů mě mrzí, jde o dotaci na hektary, kdy se poskytovaná částka na jeden hektar pohybuje kolem 650 Kč. Nepochopím organizace, které takto ročně přijdou i o 100 000 korun, které by mohly dát do vícezarybnění. Troufám si tvrdit, že snadnější cesta k financím pro MO, než je tento dotační program není a nikdy nebude,“ sdělil.

Krátce se zastavil u zarybňování revírů, kdy se ÚS daří v posledních dvou letech vždy vysadit přes 2 miliony kusů ryb, což představuje více než 500 tun ryb ročně. V roce 2019 byla na násady vynaložena částka 35 269 699 Kč, což bylo nejvíce od roku 2006.

Ve většině druhů nasazených ryb se daří překračovat minimální zarybňovací povinnost, problémy jsou s těmi druhy ryb, kterých je na trhu dlouhodobě nedostatek, jako jsou např. bílá ryba, cejn či parma, i když u té byla v loňském roce po několika letech zarybňovací povinnost nejen splněna, ale díky dotaci i výrazně překročena.

„Radost mám z toho, že se nám zarybňovací povinnost daří překračovat u lipana, pstruha obecného, či oblíbených dravců štiky a candáta a daří se nám zajišťovat násadu podoustve, jesena a ostroretky.“

V letošním roce ÚS přikročil, ve spolupráci s orgány státní správy rybářství k úpravám dekretů v oblasti plnění ZP, které již neodpovídají změnám klimatu, současnému charakteru našich toků, dosažitelnosti násad, a především současné realitě a potřebám našich revírů. Změny směřují hlavně na našich tocích k podpoře reofilních druhů ryb, u kapra pak je změna v podobě snížení vysazovaných kusů.

Zmínil i výbornou spolupráci se Středočeským krajem, kdy se díky společnému projektu daří vysazovat reofilní druhy ryb do revírů na Sázavě, Berounce a Jizeře.

Významně se věnoval kontrolní činnosti v rámci vysazování ryb, kterou ÚS provádí prostřednictvím členů výboru SÚS a hospodářského odboru.

„Asi vám neuniklo, že již třetím rokem a stále intenzívněji provádíme kontroly zarybňování tam, kde násadu platíme. A nejen zarybnění, chceme být i u přejímky násady. Nebudeme si tu nic nalhávat, někteří nás mají kvůli tomu asi plné zuby, ale pořádek dělá dobré přátele. My se fakt nenecháme otrávit, byť se setkáváme s tím, že např. na vysazení do určitého revíru musíme jet několikrát po sobě, neboť slyšíme „my to tam dáme potom“, nebo se vysazuje násada, u které i běžným pohledem lze zjistit, že neodpovídá plánované hmotnosti apod. Toto my financovat nebudeme. Říkám to naprosto jasně a platí to pro všechny, jak pro naše produkční MO, tak i pro externí dodavatele. Platíme slušnou cenu a za tu chceme, aby byla vysazována kvalitní, zdravá násada v dohodnutém objemu. Kdo to nechápe, nebude pro nás partnerem, ostatně s některými dodavateli jsme se již rozloučili. Stále totiž platí jednoduchá rovnice, rybu, kterou do vody nedáme, neulovíme,“ řekl předseda SÚS.

I z jeho ústa zaznělo, jak rybožraví predátoři stále více decimují rybí obsádky, odhadované škody za rok 2020 překročily částku 35 milionů korun, přičemž poskytovaní náhrady činily 80 000 korun.

Na škodách se nejvíce podílí kormorán, následovaný vydrou, která již přeskočila v tomto směru volavku. Velké problémy nám začíná nově způsobovat dramaticky se zvyšující stavy morčáka na našich tocích, nekontrolovatelně se pak množí a rozšiřují nutrie, které způsobují obrovské škody na stabilitě břehů a hrází, a pochopitelně bobři.

„Je to neradostný stav a cesta k ochraně ryb je složitá ve chvíli, když škody způsobují chránění predátoři. Jediné, co v tuto chvíli můžeme dělat, je v případě kormorána úzce spolupracovat s mysliveckými spolky a důsledně využívat povolené kvóty k jejich odstřelu. U dalších predátorů pak vyvinout tlak na státní správu, aby škody způsobené chráněnými živočichy sanovala. Žádné jiné řešení není,“ poznamenal Dušan Hýbner.

Přes všechny tyto potíže násobené nepříznivými klimatickými podmínkami mají poslední dva roky úlovky vzestupnou tendenci. V loňském roce byl zaznamenán nejlepší výsledek za posledních šest let, kdy bylo uloveno a ponecháno 260 527 ks ryb. Rovněž se zvedají i úlovky na pstruhových revírech.

„Důvod spatřuji nejen v poctivém vysazování ryb, kdy do vody jde skutečně to, co je vykázáno na násadových listech, ale i v přínosu vodních ploch, což se projevuje především v pstruhových úlovcích. Vodní plochy v pstruhovém režimu jsou schopny vymazat ztráty ze pstruhových revírů místních organizací a generovat zisk, který je poté znovu investován do zarybnění klasických pstruhových revírů,“ poznamenal předseda.

Poté již předseda vysvětlil delegátům vše kolem vodních ploch, včetně důvodů, které vedly k zavedení oprávnění či placení místenky. Zároveň sdělil, že provozovat vodní plochy v režimu rybníkářství je jedinou alternativou, jak konkurovat soukromým revírům.

Zastavil se rovněž u pískovny v Pískové Lhotě.

„Pískovna je historicky největší investice našeho územního svazu. Když jsme ji koupili, existovaly dvě možnosti – nedělat nic a nechat ji napospas a jen zarybňovat, anebo o tuto investici pečovat jako řádný hospodář a zvelebovat ji tak, aby se z ní postupem času stalo vyhlášené rybářské místo, které nám bude také generovat nějaký zisk a během let postupně umořovat investici do pískovny vloženou. Na výboru jsme se rozhodli pro variantu druhou, že prostě nenecháme ladem ležet investovaných 20 milionů, ale dobudujeme vše, co si myslíme, že by tam mělo být,“ řekl Dušan Hýbner a pokračoval: „Je mi jasně, že kdo má rád přírodu na divoko, tak do naší pískovny nepřijede. Chápu to, na druhou stranu je spousta těch, kteří pískovnu cíleně vyhledávají. Dělá nám obrovskou reklamu, že na svazové vodě lze něco takového vybudovat. Pochopitelně je zatím obrovský kus práce, ale ta je vidět. Pokud dáme stranou nutné investice, které jsme museli z hlediska provozu i bezpečnosti lovících na pískovně udělat, jako zpevnit břehy, cesty, odstavná parkoviště, pak necelé dva roky fungování ukazují, že pískovna je schopna si na sebe nejen vydělat, ale generovat i zisk.“

Poté se již rozhovořil o dětech a mládeži a práci s nimi označil za prioritní. Vyzdvihl práci všech vedoucích rybářských kroužků i to, jak si řada z nich zvyšuje kvalifikaci pro práci s mládeží.

V praxi se osvědčuje náborová akce „Ve vodě nežijí jen vodníci“, ale i nově zavedení ocenění „Nejlepší rybářský kroužek, Nejlepší vedoucí rybářského kroužku a Skokan roku“.

„Máme řadu místních organizací, kde s dětmi a mládeží pracují skvěle a pořádají pro ně, kromě tradiční činnosti kroužku, i rybářské víkendy, letní rybářské tábory, spousty výletů např. na sádky a do přírody, zvou a zapojují děti do výlovů, ale i do péče o okolní přírodu, jako je úklid břehů apod. Rok od roku těchto akcí přibývá, a to je dobře,“ konstatoval Dušan Hýbner.

Ocenil i velký přínos MO Kladruby, která sdružuje handicapované rybáře a připomněl úspěch Radima Kozlovského, který se v roce 2019 stal mistrem světa.

Ostatně podpora sportu je ze strany SÚS podle předsedy výrazná, kdy mezi závodníky ročně rozděluje přes 100 000 korun. Pokud jde o reprezentaci SÚS na mistrovství republiky všech kategorií, platí ÚS závodníkům startovné, cestovné, diety a ubytování, u plavané pak ještě příspěvek 1 500 korun na krmení a živou nástrahu. Středočeským reprezentantům, kteří jedou na MS či ME přispívá SÚS částkou 5 000 korun.

Předseda neopomenul všem závodníkům a jejich trenérům poděkovat za skvělou reprezentaci SÚS.

Výraznou péči podle něho věnuje ÚS i rybářské stráži, kdy byla zřízena rybářská stráž s rozšířenou působností a je rozprostřena v rámci celých středních Čech.

„Chceme tím zkvalitnit kontrolní činnost, nabourat zaběhnuté regionální zvyklosti, docílit toho, aby bylo všem měřeno stejně a jednotně dle rybářského práva,“ uvedl Dušan Hýbner.

SÚS se snaží, aby členové RS měli jednotnou výstroj, proto s finanční pomocí Středočeského kraje byl zajištěn nákup bund od společnosti Banner pro členy rybářské stráže místních organizací, které o bundy pro RS projevily zájem a jsou připravovány další věci tak, aby i oblečením členové naší RS vzbuzovali vážnost. Pochopitelně, že základem je jejich znalost rybářského práva a dohled na jeho dodržování. 

V závěru svého projevu se zaměřil na to, co delegáty konference či Sněmu a územní svaz čeká.

 Především je to schválení navrhovaného Statutu SÚS, kde hlavními novinkami je zvýšení odměny na 50 Kč pro MO za výdej územních i celosvazových povolenek, narovnání uzavírek revírů před závody a při vysazování, možnost vyhlásit revír za nezpůsobilý a vyjmout ho a o zrušení stanovených počtu kontrol RS pro vyplacení režie MO.

Zmínil rovněž přípravu jednotného informačního systému. V této souvislosti uvedl, že územní svaz má připravenu částku tři miliony korun na vybavení místních organizaci notebooky, čtečkami, případně příspěvkem na internet atd.

„Uvědomujeme si, že mnohé místní organizace na toto vybavení prostě nemají a naše hospodářské výsledky nám umožnily částku tři miliony nachystat a vybavení zafinancovat. Chci, abyste věděli, že územní svaz na toto myslí, že pomůže, a že vás v tom nenecháme.“

 Dalším úkolem bude schválení návrhu na úpravu Stanov ČRS na Sněmu. Zde připomněl, že SÚS přepracoval celé Stanovy, avšak k výrazným změnám nebyla v ČRS vůle, a tak se jedná pouze o dílčí změny.

A nakonec ještě hovořil o členských schůzích v příštím roce, které jsou volební. Vyzval všechny, aby už nyní oslovovali potencionální adepty do výborů místních organizací, a následně aby navrhovali členy do nejen do výboru, ale i do pracovních orgánů a komisí SÚS.

 „Uvědomme si, že náš územní svaz bude další čtyři roky takový, jací lidé, a s jakou chutí budou pro něj pracovat,“ řekl předseda SÚS.

Na samý závěr pak všem poděkoval.

„Chci poděkovat všem našim významným partnerům, kteří při nás stojí již několik let a zůstali s námi i v době covidu. Tím mám na mysli především za státní správu Ministerstvo zemědělství a Středočeský kraj, chci poděkovat společnostem Mivardi, a Maso Třebovle. Velmi si vážíme vaší spolupráce, to nám věřte. Největší poděkování pak směřuji k vám, do místních organizací, ke stovkám funkcionářů, kteří každodenní mravenčí prací zajišťují chod našich místních organizací, péči o naše svěřené revíry a rybochov. Myslím, že na základě výsledků, které jsem vám zde prezentoval a podložil čísly, mohu s čistým svědomím říci, že jsme v uplynulém období jako celek obstáli a náš územní svaz jsme opět posunuli vpřed. Za to vám všem děkuji.“

(šam)