Místní organizace patřící pod
ČRS Středočeský územní svaz Praha

B

C

D

H

J

K

L

M

N

O

P

R

S

T

U

V

Z

Informace pro MO

Střet zájmu

Uvedený problém je řešen rámcově ve Stanovách ČRS v § 6, odst. 9 kde je stanoveno, že člen nesmí vykonávat více funkcí, jsou-li tyto funkce ve vzájemném kontrolním vztahu. Takové funkce nesmějí vykonávat ani členové či jiné osoby, které jsou podle obecně závazných právních předpisů považovány za osoby blízké.
V Jednacím řádu čl. 6 upřesňuje , že funkce statutárních orgánů (zástupců) nesmí být kumulovány. Ve vzájemném kontrolním vztahu jsou funkce  statutárních orgánů (předsedy a jednatele, podobně ekonom, účetní, pokladník, rybářský hospodář a člen dozorčí komise).
Ve vzájemném vztahu osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, jestliže by újma, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Občanský zákoník stanoví 2 kategorie blízkých osob:

1) Ty, které se stávají blízkými osobami již na základě příbuzenského nebo manželského poměru.
2) Ty, které se blízkými osobami stávají až na základě fakticky existujících vzájemných poměrů.

Ad 1    Těmito blízkými osobami jsou:
             a) příbuzní v řadě přímé, tj. každý pokrevní potomek (syn, vnuk, pravnuk atd.), jakož
                 i každý pokrevní předek (otec, děd, praděd atd.) bez omezení.
             b) sourozenci jako příbuzní v řadě nepřímé bez zřetele k tomu, mají-li či nemají-li oba
                 rodiče společné.
             c) manžel, pokud manželství trvá.

Ad 2      Blízkými osobami jsou i další osoby, jsou-li zároveň splněny dvě podmínky:
              a) tyto osoby jsou k sobě navzájem buď v poměru rodinném (jde o příbuzné
                  v nepřímé řadě, konkrétně o stýce, tetu, neteř, synovce, jakož i o bratrance,
                  sestřenici)  nebo v poměru obdobném (např. poměr sešvagřených osob, tj. vztah
                  jednoho manžela k příbuzným druhého manžela, poměr jednoho z rodičů k dítěti,
                  pokud žije s tímto dítětem ve společné domácnosti, poměr občana k dítěti, které
                  mu bylo svěřeno do výchovy atd.)
              b) vzájemný poměr mezi těmito osobami je ve skutečnosti takový, že by újmu, kterou
                  by utrpěla jedna z nich, druhá pociťovala důvodně jako vlastní. Zda tu o takový
                  stav půjde či nikoli, bude třeba vždy uvážit podle okolností konkrétního případu.